na plný plyn s kráťa.cz

Tak to má Fazer Team poprvé za sebou. Přijeli jsme, viděli jsme, stáli jsme na bedně a jsme šťastní a spokojení.

Takové jsou naše hlavní zážitky z právě uplynulého prvního závodu Czech Endurance Cup, který se jel 17.5.2006 na brněnském okruhu.

Okruh nás uvítal deštěm, který ale nikomu z přítomných neubral chuť si pořádně zajezdit. Parkoviště před boxy bylo zcela zaplněno, skoro jako při mezinárodní velké ceně. Počet účastníků i s jejich doprovodem odhaduji okolo pěti stovek. Chyběli snad už jen diváky zaplněné tribuny, hlučící při průjezdu každého ze soutěžních motocyklů.

Do azylu našeho teamu jsme přijali Carlose na R6, který se nám díky svému obutí do mokra postaral o kvalifikaci v dešti. Obutí se následně ukázalo alfou a omegou závodu.

Před samotnými závody se v boxové uličce ukázal Pepa "Sršeň" a předvedl co se dá na mokru s FZ6 dělat; asi k němu zajdeme pro nějaký minikurz stuntu.

Vytrvalostní 4 hodinovka se odstartovala do deště. Jel jsem čopr kládu, ale hlavní snaha byla neupadnout. Rozdíl mokrého a klasického obutí je propastný. Tam kde mi zadní pneumatika již v mírném náklonu klouzala, tam se s kolenem na zemi v klidu prohnal kolem některý z profíků. Rozlitý olej z některého motocyklu bohužel zapříčinil pád dvou jezdců a tak byl závod po 40 minutách na 20 minut přerušen. Podle mých informací se nehody a výlety do kačírku obešly jen s pár šrámy a modřinami a tak panovala i v tomto směru po celou dobu závodu uspokojivá nálada. V této vynucené přestávce se začalo počasí umoudřovat a sic se opakovaný start odbýval ještě za mokra, začala trať osychat. V boxech nastalo hemžení, jak se rychle přezouvalo a střídalo na suché pneumatiky. Nám suchý povrch svědčil a tak jsme opět tahali za plyn co to šlo. Zažívali jsme pocity maximálního závodního opojení, když se nám dařilo některé "lamináty" v zatáčkách předjet, aby nám to v zápětí na rovince vrátili. V další zatáčce jsme je však opět brali venkem. A když jsme se tak prodírali vpřed bok po boku, přisvištěl některý z opravdových profíku a vrátil nás z opojných výšin zpět na zem a ukázal co ještě motorka snese. Fejzr přitom drhnutím stupaček v zatáčkách úpěl "držím tě, jeď, jeď, ale soráč, že ti nedovolím se víc položit". Zbývající tři hodiny jsme se všichni prostřídali po půlhodince jízdy a úspěšně dojeli spokojeni do cíle.

Dva šestkový fejzři se také objevili v dalších dvou týmech. Holt je to dobrá motorka, což se asi nedá říct o hornetech, banditech, nahatých kawách..., jež se zde vůbec nevyskytovali. Tímto vyzívám:"banditisti, sršni, nebuďte měkký, pojďte si to s náma rozdat :-)".

Avšak ten pravý a šťastný konec závodu pro nás nastal při vyhlašování vítězů. K mému překvapení jsme totiž byli postaveni na bednu jako třetí v pořadí ve třídě amatérských supersportů 600. Příjemný je i pohled do výsledkové listiny bez rozdílu tříd, kde si sedíme přesně v polovině závodního pole se spoustou litrů za náma (Murphy, Carlosi, taky se tak blaženě usmíváte?).

Veliké díky patří organizátorům za nápad, odvahu a fungující závod! Znáte nějaký lepší podnik, kde se dá takhle dobře zajezdit s motorkama z ulice mezi opravdovými profíky, v bezva přátelské atmosféřé? Škoda, že další závod je až za dva měsíce. Po tomhle jsem tak nabuzen, že bych hnedle za týden vyrazili na další.

Diskuze k tomuto článku ve fóru. (0 příspěvků)